Australský dolar ve čtvrtek v asijském obchodování klesl na třítýdenní minimum vůči svému americkému protějšku, jelikož se otevřený prodej zrychlil po zveřejnění neradostných dat z trhu práce z Austrálie.

Data ukázala, že míra nezaměstnanosti v zemi vzrostla na nejvyšší úroveň za tři a půl roku, přičemž v červnu vzniklo méně pracovních míst, než se očekávalo. To znamenalo nejnovější signál zpomalujícího hospodářského růstu v Austrálii a zvýšilo pravděpodobnost snížení sazeb Rezervní bankou Austrálie v srpnu.

Cena

• AUD/USD dnes: Australský dolar klesl o 0,9 % na (0,6473), což je jeho nejnižší úroveň od 24. června, z otevírací úrovně (0,6553) v den obchodování. Maximum za den dosáhl (0,6533).

• Australský dolar ve středu vzrostl vůči americkému dolaru o 0,2 % – což byl jeho první denní zisk za čtyři seance – po zveřejnění slabších než očekávaných údajů o cenách výrobců v USA.

Australský trh práce

Údaje zveřejněné ve čtvrtek australským statistickým úřadem ukázaly, že míra nezaměstnanosti v červnu vzrostla na 4,3 %, což je nejvyšší úroveň od listopadu 2021, oproti 4,1 % v květnu a překonala očekávání trhu ohledně růstu na 4,1 %.

Australská ekonomika v červnu vytvořila přibližně 2 000 nových pracovních míst, což výrazně zaostává za tržním očekáváním 21 000 pracovních míst, poté, co v květnu ztratila přibližně 1 100 pracovních míst.

Slabý trh práce je nejnovějším ukazatelem slabého hospodářského růstu v Austrálii, což by mohlo přimět Rezervní banku Austrálie k uvolnění měnové politiky a snížení úrokových sazeb.

Komentáře a analýzy

• Analytik IG Tony Sycamore uvedl: „Existují jasné známky slabosti trhu práce. To vyvolává otázky ohledně rozhodnutí RBA upřednostnit inflaci před růstem a zaměstnaností na svém zasedání začátkem tohoto měsíce.“

• Sycamore dodal: „Není pochyb o tom, že RBA bude na svém srpnovém zasedání chtít korigovat kurz.“

• Harry Murphy Cruise, vedoucí ekonomického výzkumu na Oxford Economics Australia, uvedl: „I když zatím nebijeme na poplach, červnové zpomalení je dalším pádným důvodem, aby RBA opatrně přistoupila ke snižování sazeb.“

Australské úrokové sazby

• V návaznosti na data z trhu práce nyní úrokové swapy implikují uvolnění úrokových sazeb o více než 50 bazických bodů do konce roku.

• Tržní ocenění pro snížení sazby o 25 bazických bodů ze strany RBA v srpnu vzrostlo ze 76 % na 85 %.

• RBA od února dvakrát snížila sazby, čímž se referenční sazba dostala na 3,85 %, jelikož inflace se zpomalila do cílového rozmezí 2 % až 3 %.

Ceny pšenice ve středu na chicagské burze Board of Trade vzrostly poté, co americké ministerstvo zemědělství (USDA) zveřejnilo své globální prognózy pro klíčové plodiny na hospodářský rok 2025/26, jak vyplývá ze zpráv Ukrajinského agrobyznysového klubu.

Podle prognózy USDA klesne ukrajinská produkce pšenice pro hospodářský rok 2025/26 o 1 milion tun na 22 milionů tun. Očekává se, že i vývoz pšenice klesne o 1 milion tun na 15,5 milionu tun. Pokud jde o kukuřici, prognózy produkce i vývozu zůstaly nezměněny na 30,5 milionu tun, respektive 15,5 milionu tun.

Výhled globálního trhu s pšenicí pro hospodářský rok 2025/26 ukazuje na pokles nabídky (v důsledku nižších počátečních zásob), nárůst spotřeby, pokles obchodu a pokles konečných zásob.

Globální produkce pšenice pro hospodářský rok 2025/26 zůstává nezměněna na 808,6 milionu tun. Produkce však klesne v Kanadě (o 1 milion tun na 35 milionů tun), na Ukrajině (o 1 milion tun na 22 milionů tun) a v Íránu, zatímco v Kazachstánu (o 1 milion tun na 15,5 milionu tun), Evropské unii (o 0,7 milionu tun na 137,3 milionu tun), Pákistánu a Rusku (o 0,5 milionu tun na 83,5 milionu tun) poroste.

Globální spotřeba se zvýší o 0,8 milionu tun na 810,6 milionu tun, a to zejména v důsledku vyšší spotřeby krmiv a zbytků v Kazachstánu a Thajsku.

Globální obchod klesne o 1,2 milionu tun na 213,1 milionu tun v důsledku sníženého vývozu z Evropské unie (pokles o 2 miliony tun na 32,5 milionu tun) a Ukrajiny (pokles o 1 milion tun), což bude částečně kompenzováno zvýšeným vývozem z Ruska (nárůst o 1 milion tun na 46 milionů tun) a USA (nárůst o 0,7 milionu tun na 23,1 milionu tun). Globální konečné zásoby pro rok 2025/2026 byly revidovány směrem dolů o 1,2 milionu tun na 261,5 milionu tun, zejména v důsledku snížení v Kanadě a Evropské unii.

Kukuřice

Futures kontrakty na kukuřici s dodáním v prosinci na konci obchodování vzrostly o 1,1 % na 4,24 USD za bušl.

Sójové boby

Futures kontrakty na sóju s dodáním v listopadu vzrostly o 1,8 % na 10,20 dolarů za bušl.

Pšenice

Futures kontrakty na pšenici s dodáním v září uzavřely o 0,7 % výše na 5,41 dolaru za bušl.

Ethereum zaznamenalo denní zisk 5,9 % a dosáhlo 3 155 USD, k čemuž přispěl 20,1% nárůst za poslední týden uprostřed rostoucí vlny veřejně obchodovaných společností, které tuto kryptoměnu hromadí ve svých státních dluhopisech.

Tento krok podle dat CoinGecko vytlačil cenu Etherea na nejvyšší úroveň od začátku února a podle CoinGlass vedl k likvidaci krátkých pozic v hodnotě 85,4 milionu dolarů za posledních 24 hodin.

Společnost SharpLink Gaming se sídlem v Minnesotě začátkem tohoto měsíce oznámila, že podle tiskové zprávy vydané v úterý získala Ethereum v hodnotě 225 milionů dolarů. Společnost se v květnu přesunula od marketingu online hazardních her k akumulaci Etherea poté, co získala finanční prostředky ve výši 425 milionů dolarů a do své správní rady přijala spoluzakladatele Etherea a generálního ředitele Consensysu Josepha Lubina.

Díky tomuto kroku se SharpLink stala veřejně dostupnou společností s největším objemem ETH na trhu, přičemž její podíl po posledním nákupu dosáhl 280 000 ETH – což odpovídá 884 milionům dolarů při současné ceně. V důsledku toho podle TradingView akcie společnosti (SBET) od jejího přechodu na kryptoměny vzrostly o více než 1 000 %.

Podobně společnost BitMine Immersion Technologies minulý měsíc oznámila založení vlastního úložiště pro Ethereum. Společnost zabývající se těžbou bitcoinů koncem června získala 250 milionů dolarů na vybudování rezervy ETH, přičemž Tom Lee ze společnosti Fundstrat se k ní připojil jako předseda představenstva.

Od té doby společnost nakoupila Ethereum v hodnotě přes 500 milionů dolarů a její akcie (BMNR) od prvního nákupu ETH vzrostly o více než 1 100 %, uvádí TradingView. V úterý Peter Thiel a jeho Founders Fund získali 9,1% podíl ve společnosti.

Těžební firma Bitcoinu Bit Digital také minulý měsíc oznámila, že ukončila těžební operace, aby se mohla zaměřit na strategie správy a stakingu kryptoměn založené na Ethereu. Minulý týden společnost převedla veškeré své rezervy na Ethereum, čímž dosáhla 100 603 ETH – v dnešních cenách v hodnotě přesahující 316 milionů dolarů. V pondělí poté oznámila prodej akcií v hodnotě 67,3 milionu dolarů za účelem nákupu dalších ETH.

Kevin Rasher, zakladatel ekosystému půjček a výpůjček RAAC, v poznámce sdílené s Decryptem uvedl: „Ethereum už není jen spekulativním nástrojem – nyní je to výnosné, programovatelné finanční aktivum, které instituce vnímají jako uchovatel hodnoty. To je hlavní faktor podporující cenu ETH, protože alokace státních dluhopisů snižují nabídku v oběhu a odrážejí dlouhodobou důvěru.“

Toto je jen několik příkladů širšího trendu na trzích, kdy veřejné společnosti zakládají kryptoměnové pokladniční fondy, aby zvýšily výkonnost svých akcií, a inspirují se strategickým přístupem Michaela Saylora k přijetí Bitcoinu.

Například kanadská společnost Cannabis Sativa se před nákupem Dogecoinu v hodnotě 3,5 milionu dolarů přejmenovala na Dogecoin Cash.

Nedávno skupina investorů oznámila nákup meme tokenu Dogwifhat se sídlem v Solaně za 540 000 dolarů s plány na vstup jejich společnosti na burzu prostřednictvím reverzní fúze – kroku zaměřeného na využití vlny institucionálních investic do kryptoměn.

V době psaní tohoto článku vzrostla cena Etherea na CoinMarketCap o 9,75 % na 3 363,7 USD k 20:40 GMT.

Výzkumníci ze tří prestižních univerzit – Durhamu, Oxfordu a Toronta – publikovali nový vědecký článek, který nabízí návod pro průzkum podzemních ložisek vodíku. Tvrdí, že zásoby planety by teoreticky mohly uspokojit veškeré energetické potřeby na mnoho dalších let – do takové míry, že by uvedené číslo při opakování mohlo působit jako fantastická nadsázka. (Viz: Ballentine a kol. „Natural Hydrogen Resource Accumulation in the continental crust“, Nature Reviews Earth & Environment).

I když nevíme, zda tito profesoři mají pravdu, jakýkoli článek citující čísla tohoto rozsahu jistě přitáhne pozornost.

Mezitím do sektoru nadále proudí peníze – i když ne nutně od hlavních hráčů v tradičním ropném průmyslu. Již dříve jsme uvedli, že australský těžařský gigant Fortescue získal majoritní podíl v australské společnosti, která vrtá na americkém Středozápadě. Výsledky z těchto vrtů se očekávají letos v létě.

Nyní tři velké japonské firmy – Toyota, Mitsubishi a ENEOS Xplora (ropná společnost) – investovaly do australské společnosti se slibnými vyhlídkami v Austrálii, přičemž vrty by měly začít koncem tohoto roku.

Neměli bychom také zapomínat na nedávný objev lodi, která je propagována jako největší ložisko přírodního vodíku na světě, ve Francii. Francouzská vláda vydala povolení několika společnostem, včetně dceřiné společnosti francouzského energetického giganta Engie. Vzhledem k rozsahu objevu a síle zúčastněných hráčů by probíhající aktivity ve Francii mohly být jiskrou, která toto odvětví pohne vpřed.

Mohla by se Francie stát největším světovým dodavatelem vodíku?

Veškerá tato průzkumná aktivita přichází v kritickém okamžiku pro zastánce vodíku. Výroba vodíku s využitím obnovitelných zdrojů energie zůstává drahá. Obrovské elektrárny, které se prezident Trump snaží uzavřít, dělají přesně tohle – a k nastartování sektoru „zeleného vodíku“ jako udržitelného zdroje energie potřebují značnou vládní podporu.

Naproti tomu přírodní vodík může být cenově konkurenceschopný – bez nutnosti dotací – tak proč platit více za stejné zelené palivo?

Nebyla by potřeba veškerá infrastruktura a zařízení potřebné k průmyslové výrobě vodíku.

Stále však zůstává otázka infrastruktury: jak bude vodík přepravován a v jaké formě? To ale může být otázkou na později – jakmile budeme vědět, kde se tato přírodní ložiska nacházejí a jak jsou geograficky rozšířená.

Mohly by nás hory zavést do věku přírodního vodíku?

Nová studie identifikuje slibné zóny pro objevování přírodního vodíku pomocí modelování tektonických desek

Rozvoj geologicky udržitelných energetických zdrojů je jednou z hlavních výzev lidstva v 21. století. Vodík (H₂) má obrovský potenciál nahradit dnešní fosilní paliva a zároveň eliminovat emise CO₂ a dalších souvisejících znečišťujících látek.

Klíčovou překážkou však je, že vodík musí být nejprve vyroben – a současná průmyslová výroba vodíku, i když je někdy poháněna obnovitelnými zdroji, může být stále znečišťující, pokud je založena na fosilní energii.

Řešení může spočívat v samotné přírodě, jelikož různé geologické procesy mohou generovat přírodní vodík. Doposud však nebylo jasné, kde hledat potenciálně velké podzemní akumulace tohoto plynu.

Výzkumný tým vedený Dr. Frankem Zwaanem ze sekce geodynamického modelování v Helmholtzově centru pro geovědy GFZ v Německu nyní nabízí slibnou odpověď na tuto otázku.

Pomocí modelování tektonických desek tým zjistil, že horská pásma obsahující horniny z hlubin zemského pláště blízko povrchu mohou představovat potenciální „horká místa“ pro přírodní vodík. Tato pásma mohou nejen nabízet ideální prostředí pro velkovýrobu přírodního vodíku, ale také umožňovat významné akumulace, které by bylo možné těžit vrtáním.

Zjištění byla publikována v časopise Science Advances. Tým zahrnoval prof. Saschu Brune a Dr. Anne Glerum ze stejného oddělení, dále vědce z Tufts University (Dr. Dylan Vessey), New Mexico Tech (Dr. John Naliboff), Univerzity ve Štrasburku (prof. Gianreto Manatschal) a společnosti Lavoisier H2 Geoconsult (Dr. Eric C. Gaucher).

Potenciál přírodního vodíku v tektonickém prostředí

Přírodní vodík lze generovat několika způsoby, včetně bakteriálního rozkladu organické hmoty nebo rozkladu molekul vody způsobeného radioaktivním rozpadem v kontinentální kůře Země. V důsledku toho byly výskyty přírodního vodíku hlášeny na různých místech po celém světě.

Životaschopnost přírodního vodíku jako zdroje energie byla prokázána v Mali, kde se malé množství získává ze sedimentárních vrstev bohatých na železo pomocí vrtů.

Nejvýznamnějším a nejslibnějším mechanismem pro velkovýrobu vodíku je však reakce plášťových hornin s vodou – proces známý jako serpentinová oxidace – při kterém se minerální složení transformuje na serpentinové minerály za vzniku plynu H₂.

Tyto horniny se obvykle nacházejí hluboko pod zemskou kůrou, takže k jejich přiblížení k povrchu a interakci s vodou je zapotřebí tektonické zvednutí.

K tomuto jevu obvykle dochází ve dvou tektonických prostředích: v oceánských pánvích, které vznikají při rozštěpení kontinentů, což umožňuje vynoření plášťových hornin s tím, jak se kůra ztenčuje – jako v Atlantském oceánu – a v horských pásmech, která vznikají při opětovných srážkách kontinentů – jako v Alpách nebo Pyrenejích – a tlačí plášťové horniny vzhůru.

Numerické modelování pro určení přirozených vodíkových zón

Pro lepší pochopení těchto tektonických prostředí tým GFZ použil pokročilé numerické modelování desek k simulaci vývoje desek od počátečního kontinentálního riftingu až po úplné vznikání hor.

V těchto simulacích byli vědci schopni poprvé identifikovat, kdy, kde a v jakých objemech se plášťové horniny dostávají na povrch a za jakých vodních a teplotních podmínek je serpentinizace a přirozená produkce vodíku životaschopná.

Zjistili, že horská pásma poskytují mnohem lepší podmínky pro tvorbu vodíku než riftové pánve, s vyššími optimálními teplotami (200–350 °C) a velkými objemy vody protékajícími hlavními zlomovými liniemi.

Produkce vodíku v horských oblastech by mohla být ročně 20krát vyšší než v riftových pánvích.

Navíc porézní typy hornin potřebné k zachycení ekonomicky životaschopných akumulací vodíku – jako je pískovec – jsou často přítomny v horských pásmech, zatímco v hlubokých podmínkách, kde dochází k serpentinizaci v riftovém prostředí, obvykle chybí.