Euro v úterý na evropském trhu oslabilo vůči koši světových měn a je na cestě k první ztrátě vůči americkému dolaru za poslední tři dny. K tomu dochází v době, kdy se investoři vracejí k nákupu americké měny jako bezpečného útočiště po klesajícím optimismu ohledně úspěchu rozhovorů mezi Spojenými státy a Íránem o dosažení trvalé mírové dohody.

Evropská centrální banka (ECB) se má sejít zítra, tedy ve středu, a rozhodnutí by měla být přijata ve čtvrtek. Trhy očekávají, že úrokové sazby zůstanou nezměněny, a zároveň hledají další informace o směru evropské měnové politiky po zbytek roku.

Přehled cen

- Kurz eura dnes: Euro vůči dolaru kleslo o 0,1 % na 1,1708 ($) z dnešní otevírací ceny 1,1719 ($) poté, co dosáhlo maxima 1,1627 ($).

Euro zakončilo pondělní obchodování s růstem necelých 0,1 % vůči dolaru, což je druhý denní zisk v řadě, jelikož se nadále zotavuje z téměř dvoutýdenního minima 1,1670 USD.

Americký dolar

Dolarový index v úterý vzrostl o 0,1 % a obnovil tak zisky, které se v posledních dvou obchodech zastavily. To odráží obnovený vzestup americké měny vůči hlavním i menším konkurentům.

Tento růst je způsoben obnovenou poptávkou po americkém dolaru jako preferované alternativní investici, a to uprostřed rostoucích obav, že současné mírové rozhovory mezi USA a Íránem by mohly zhatit, což by zvýšilo pravděpodobnost obnovení vojenských konfrontací na Blízkém východě.

Úředník uvedl, že prezident Donald Trump není spokojen s nedávným návrhem Íránu na vyřešení dva měsíce trvající války, což tlumí naděje na vyřešení konfliktu, který narušil globální dodávky energie. Server Axios dříve s odvoláním na zdroje informoval, že Írán – prostřednictvím pákistánských mediátorů – předložil návrh na znovuotevření Hormuzského průlivu a ukončení války a zároveň odložení jaderných jednání.

Evropská centrální banka

ECB se tuto středu a čtvrtek schází na svém třetím zasedání o měnové politice v roce 2026. Trhy plně očekávají, že centrální banka zachová úrokové sazby, což by bylo sedmé zasedání v řadě beze změny.

Zdroje však agentuře Reuters sdělily, že ECB pravděpodobně začne diskutovat o možném zvýšení úrokových sazeb během zasedání tento týden.

Evropské úrokové sazby

- Oceňování úrokových sazeb ECB o 25 bazických bodů na peněžním trhu zůstává stabilní na méně než 20 %.

- Prezidentka ECB Christine Lagardeová prohlásila, že banka je připravena zvýšit úrokové sazby, i když se očekává, že očekávaný nárůst inflace bude krátkodobý.

Japonský jen v úterý na asijském trhu posílil vůči koši hlavních i vedlejších měn a vůči americkému dolaru dosáhl nejvyšší úrovně za poslední týden. Toto posílení následovalo po oznámení výsledků zasedání Bank of Japan (BoJ) o měnové politice, které byly příznivější, než trhy očekávaly.

Japonská centrální banka ponechala úrokové sazby beze změny již třetí zasedání po sobě. Varovala však před stupňujícími se inflačními tlaky v důsledku dopadů íránské války a vysokých cen energií.

Hlasování o ponechání sazeb beze změny prošlo poměrem hlasů 6 ku 3, přičemž tři členové požadovali zvýšení sazby o 25 bazických bodů na 1,0 %. Toto rozdělení hlasů posílilo očekávání normalizace měnové politiky na nadcházejícím červnovém zasedání.

Přehled cen

- Směnný kurz japonského jenu dnes: Dolar vůči jenu klesl přibližně o 0,3 % na (158,98¥), což je týdenní minimum, z otevírací ceny (159,41¥), poté, co dosáhl maxima (159,57¥).

Jen zakončil pondělní obchodování se ztrátou 0,1 % vůči dolaru, což je jeho pátá ztráta za posledních šest dní, jelikož potíže v mírových jednáních mezi USA a Íránem negativně ovlivnily náladu.

Japonská banka

V souladu s většinou očekávání globálního trhu ponechala Japonská centrální banka (Bank of Japan) v úterý svou základní úrokovou sazbu beze změny na 0,75 %, což je nejvyšší úroveň od roku 1995, a to již třetí zasedání po sobě.

Rozhodnutí bylo dosaženo poměrem hlasů 6 ku 3. Členové Nakagawa, Takata a Tamura navrhli zvýšení krátkodobého cíle úrokové sazby z 0,75 % na 1,0 %, což odráží obavy banky z inflačních tlaků pramenících z konfliktu na Blízkém východě.

Banka varovala, že japonský hospodářský růst se pravděpodobně zpomalí, jelikož se očekává, že vysoké ceny ropy v důsledku krize na Blízkém východě sníží zisky firem a reálné příjmy domácností. Banka poznamenala, že mzdy a ceny by mohly čelit tlaku na růst v důsledku následků íránské války.

Bank of Japan snížila svou prognózu růstu pro fiskální rok 2026 z 1 % na 0,5 % a prudce zvýšila prognózu jádrové inflace z 1,9 % na 2,8 %.

Japonské úrokové sazby

- Po schůzi se tržní pravděpodobnost zvýšení sazeb o 25 bazických bodů ze strany Bank of Japan na červnovém zasedání zvýšila ze 45 % na 75 %.

- Pro další upřesnění těchto pravděpodobností investoři očekávají další data o inflaci, nezaměstnanosti a úrovni mezd v Japonsku.

Kazuo Ueda

Guvernér Bank of Japan Kazuo Ueda by měl brzy promluvit k výsledkům zasedání o měnové politice. Očekává se, že jeho komentáře poskytnou silnější důkazy o budoucnosti normalizace měnové politiky a potenciálu pro zvyšování sazeb v průběhu roku.

Kanadský dolar v pondělí vůči americkému dolaru vzrostl a vzrostl i výnos z benchmarkových státních dluhopisů.

Kanadský dolar, známý jako „loonie“, vzrostl o 0,5 % na 1,3603 CAD za americký dolar, což odpovídá 73,51 americkým centům, poté, co se během obchodování pohyboval v rozmezí 1,3598 až 1,3682.

Výnosy desetiletých kanadských státních dluhopisů vzrostly o 3 bazické body na 3,493 %. Pro srovnání, výnos podobného benchmarkového amerického státního dluhopisu vzrostl na 4,3236 %.

Na energetických trzích vzrostly v pondělí ceny amerických futures na ropu West Texas Intermediate s dodávkou v červnu o 1,94 dolaru na 96,34 dolaru za barel.

Od začátku války „Epic Fury“ vedené Spojenými státy proti Íránu se hovoří o tom, že jasné ukončení konfliktu není na stole, aby americký prezident Donald Trump mohl dosáhnout svých deklarovaných cílů na začátku konfrontace. Tyto cíle spočívaly ve změně režimu v Teheránu, konečném odstranění íránské jaderné hrozby, zničení jeho balistických raketových kapacit a ukončení podpory ozbrojených spojenců v regionu.

Mnozí se také domnívali, že Washington pozoruhodně nedokázal předvídat íránský krok k uzavření životně důležité tepny globálního obchodu s ropou – Hormuzského průlivu – přestože Teherán tuto možnost naznačoval již léta. Podle tohoto názoru to postavilo Spojené státy do obranné pozice a donutilo je zavést blokádu íránských přístavů, což fakticky znamenalo námořní obléhání celého regionu Perského zálivu a s sebou neslo řadu vojenských a ekonomických rizik.

Avšak na rozdíl od tohoto vnímání mohl posun od přímé vojenské války k tomu, co lze popsat jako „válku pod ekonomickým tlakem“ – prostřednictvím sankcí a blokád – dostat Washington do geopolitické pozice, o kterou usiloval od začátku, ať už na základě předchozího záměru, nebo v důsledku nepředvídaného vývoje událostí.

V Trumpově vizi nového světového řádu, který má být rozdělen do tří hlavních sfér vlivu, zůstávají Spojené státy dominantní mocností, jak vyplývá ze Strategie národní bezpečnosti z roku 2025. Washington sice soustředí svůj přímý vliv na západní polokouli, ale zachovává si schopnost znovu vyvažovat ostatní regiony, aby chránil své zájmy.

V tomto rámci se předpokládá, že jeden z těchto kruhů bude vytvořen buď pod vedením tradičních evropských mocností – jako je Británie, Francie a Německo – nebo pod vedením Ruska, pokud se stane dominantní mocností na kontinentu. V obou případech si Spojené státy zachovají vedoucí roli prostřednictvím stávajících aliancí nebo nových ujednání.

Největší výzva však spočívá ve třetím kruhu: Číně. Americké obavy se stupňují od roku 2022, kdy byla ruská válka na Ukrajině vnímána jako model, který by se Peking mohl pokusit replikovat na Tchaj-wanu, zejména s ohledem na prohlášení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga o vojenské připravenosti do roku 2027.

Spojené státy čelí větším obtížím s omezováním Číny ve srovnání s Evropou nebo Ruskem, protože na ni nemají stejný politický a ekonomický vliv a Peking se již léta snaží překonat Washington jako největší světovou ekonomickou mocnost.

Čína však trpí zásadní strukturální slabinou: silnou závislostí na dovozu energie. Blízký východ se zde stává primárním zdrojem ropy a plynu, což vede Peking k rozšíření svého vlivu v regionu prostřednictvím dříve zahájené iniciativy Pás a stezka, která je založena na uzavírání dlouhodobých dohod s regionálními zeměmi výměnou za masivní investice.

Čína konkrétně posílila svůj vliv v Íránu i Iráku, kde ovládá velkou část jejich energetických sektorů. Regionální vliv Teheránu – sahající přes takzvaný „šíitský půlměsíc“ – navíc dal Pekingu další výhodu v rozšiřování jeho vlivu.

Strategický význam zde spočívá ve skutečnosti, že kontrola nad životně důležitými energetickými koridory, jako je Hormuzský průliv a Báb el-Mandebský průliv, poskytuje obrovskou geopolitickou páku. Z tohoto hlediska se Washington domnívá, že Íránu – a Číně, která za ním stojí – nelze dovolit kontrolovat tyto životně důležité tepny.

Širším americkým cílem proto může být zajistit, aby kontrola nad těmito koridory zůstala mimo čínský vliv, ať už prostřednictvím přímé vojenské přítomnosti nebo budoucích politických dohod s Íránem.

Tato strategie se neomezuje pouze na Blízký východ; další americké kroky naznačují širší vzorec zahrnující zajištění strategických průchodů po celém světě, jako je například průliv GIUK (Grónsko-Island-Spojené království), Panamský průplav a posílení vlivu v Malackém průlivu a Jihočínském moři prostřednictvím obranných partnerství.

V této souvislosti se analytici domnívají, že primárním cílem již není snižování cen ropy, ale spíše zajištění geopolitické kontroly nad životně důležitými vodními cestami, i kdyby to vedlo k tomu, že ceny energií zůstanou po dlouhou dobu vysoké.

Někteří experti docházejí k závěru, že významného snížení cen ropy by mohlo být dosaženo pouze v případě radikální změny v Íránu, která by Spojeným státům poskytla přímou či nepřímou kontrolu nad Hormuzským průlivem – což je scénář, který je v současnosti stále nepravděpodobný.