Ceny ropy se ve čtvrtek držely poblíž úrovně 100 dolarů poté, co Bílý dům oznámil, že se americký prezident Donald Trump a čínský prezident Si Ťin-pching shodli na důležitosti zachování otevřeného Hormuzského průlivu.

Globální futures kontrakty na ropu Brent s dodáním v červenci klesly do 9:36 východního času o 58 centů na 105,05 dolarů za barel, zatímco futures kontrakty na americkou ropu West Texas Intermediate s dodáním v červnu klesly o 46 centů na 100,56 dolarů za barel.

Úředník Bílého domu ve čtvrtečním prohlášení uvedl: „Obě strany se shodly na tom, že Hormuzský průliv by měl zůstat otevřený, aby se podpořil volný tok energie,“ a dodal, že „prezident Si Ťin-pching také vyjádřil čínský nesouhlas s militarizací průlivu nebo zavedením tranzitních poplatků za jeho využívání.“

Úředník dodal, že Si projevil zájem o nákup americké ropy, ačkoli čínská státní média nezmínila žádná jednání týkající se Hormuzského průlivu nebo nákupu ropy.

Čínská státní tisková agentura Xinhua uvedla, že Trump a Si „si vyměnili názory na hlavní mezinárodní a regionální otázky, včetně vývoje na Blízkém východě“.

Prognózy OPEC a IEA

OPEC a Mezinárodní energetická agentura v úterý zveřejnily svá nejnovější hodnocení dopadu íránské války na trh s ropou.

OPEC snížil svou prognózu růstu globální poptávky po ropě v roce 2026 na přibližně 1,2 milionu barelů denně, oproti předchozímu odhadu 1,4 milionu barelů denně, uvádí se ve jeho poslední měsíční zprávě.

Data rovněž ukázala, že produkce ropy skupiny v dubnu klesla o 1,7 milionu barelů denně a od vypuknutí íránské války na konci února klesla o více než 30 %, tedy o 9,7 milionu barelů denně.

Očekává se, že tato zpráva bude poslední zprávou OPEC, která bude zahrnovat data ze Spojených arabských emirátů po jejich odchodu z organizace 1. května.

Mezinárodní energetická agentura mezitím uvedla: „Více než deset týdnů po vypuknutí války na Blízkém východě vyčerpávají rostoucí výpadky dodávek přes Hormuzský průliv globální zásoby ropy rekordním tempem.“

Agentura dodala, že ztráty dodávek od producentů v Perském zálivu překročily 14 milionů barelů denně, čímž se celková ztráta dodávek posunula nad jednu miliardu barelů, a zároveň varovala, že cenová volatilita se pravděpodobně zintenzivní s blížícím se vrcholem letní poptávky.

Analytici ING ve své poznámce uvedli, že „délka trvání zvýšených cen pohonných hmot je stále předmětem širokých diskusí a úzce souvisí s geopolitickým vývojem kolem uzavření Hormuzského průlivu, jakož i s rizikem dalšího poškození ropné a plynárenské infrastruktury na Blízkém východě s eskalací konfliktu“.

Tchajwanská krize se zkapalněným zemním plynem se z debaty o diverzifikaci energie stala skutečnou zkouškou energetické bezpečnosti ostrova. Tchaj-wan se spoléhá na dovoz 99 % své spotřeby zemního plynu a v roce 2025 pocházela zhruba třetina z 23,6 milionu tun dovozu LNG z oblasti Perského zálivu – zejména z Kataru, který dodal zhruba 8 milionů tun, a 200 000 tun ze Spojených arabských emirátů.

Ale s katarskou zastavenou produkcí plynu a faktickým uzavřením Hormuzského průlivu uvízly tankery s LNG již naložené nákladem v Perském zálivu, takže Tchaj-wan během dubna a května zůstal bez jakýchkoli dodávek plynu z Kataru nebo SAE. Pro ekonomiku, kde plynové elektrárny vyrábějí téměř polovinu celkové produkce elektřiny, to představuje přímý úder palivu, které mělo zajistit čistší, flexibilnější a bezpečnější energetickou síť.

Navzdory závažnosti situace se krize v údajích o dovozu dosud plně neprojevila. Tchaj-wan v dubnu dovezl 1,9 milionu tun LNG, což se blíží úrovni z loňského roku, i když méně než 2,03 milionu tun dovezených v březnu. Velká část této zdánlivé stability pramenila z rekordního nárůstu dodávek z USA, jelikož americké dodávky LNG vzrostly z přibližně 200 000 tun v březnu na 700 000 tun v dubnu – což je největší měsíční objem dovozu plynu z USA v historii Tchaj-wanu.

Spojené státy se v podstatě staly nouzovým zásobovacím kanálem pro Tchaj-wan, ale spotové zásilky nenabízejí stejnou stabilitu jako dlouhodobé katarské kontrakty. Jsou také dražší a mnohem více vystavené globální konkurenci a cenové volatilitě.

Austrálie zůstává druhým pilířem tchajwanské sítě dodávek plynu. Tchaj-wan v roce 2025 dovezl přibližně 8 milionů tun australského LNG a tyto objemy zůstaly v posledních třech letech stabilní díky dlouhodobým smlouvám. Austrálie však nemůže plně nahradit chybějící dodávky ze Zálivu, zejména s rostoucím tlakem na dostupnost plynu ze strany domácích subjektů a rozhodnutím Canberry vyhradit od roku 2027 20 % exportu plynu pro domácí trh.

Tchajwanská státní společnost CPC, která se zabývá dovozem LNG, potvrdila, že se snaží snížit závislost na Blízkém východě poté, co podepsala novou smlouvu s USA, která jí ročně zajistí dalších 1,2 milionu tun. Toto řešení však zůstává střednědobým a nemůže rychle nahradit ztracené dodávky z Perského zálivu.

Ačkoli by ruský plyn teoreticky mohl poskytnout praktickou alternativu, tchajwanské úřady se této možnosti z politických důvodů vyhýbají. Tchaj-wan v roce 2025 dovezl z ruského projektu Jamal čtyři nákladní vozy v celkovém objemu 350 000 tun, ale v současné době neplánuje ruský dovoz zvýšit, přestože před válkou na Ukrajině dovážel z Ruska 1,8 až 2 miliony tun ročně.

Dopad krize je na tchajwanském trhu s elektřinou stále viditelnější. Průměrná měsíční výroba elektřiny v roce 2025 činila kolem 24,1 terawatthodin, přičemž plynové elektrárny se na této produkci podílely zhruba 50 %. Z celkové spotřeby LNG na Tchaj-wanu ve výši 23,8 milionu tun jde přibližně 20 milionů tun přímo na výrobu elektřiny, což představuje asi 85,5 % celkové spotřeby LNG.

Pokud bude ztráta dodávek z Kataru a Spojených arabských emirátů pokračovat bez stabilní náhrady od června, mohl by Tchaj-wan přijít o více než 2 terawatthodiny výroby elektřiny měsíčně – téměř 10 % celkové měsíční poptávky. To by mohlo vést k obtížným rozhodnutím ohledně priorit v alokaci elektřiny, zejména během špičkové letní spotřeby.

Situaci dále komplikuje širší tchajwanská strategie energetické transformace. Ostrov plánoval postupné vyřazování uhlí s cílem dosáhnout energetického mixu 20 % obnovitelných zdrojů, 30 % uhlí a 50 % plynu do roku 2025 a zároveň zastavit výstavbu nových uhelných elektráren. Palivo, které má uhlí nahradit – zemní plyn – je však nyní samo o sobě nedostatkové.

V důsledku toho se uhlí opět ukázalo jako nejrealističtější nouzové řešení, podobně jako se to děje v několika asijských ekonomikách. Uhelné elektrárny v současnosti vyrábějí přibližně 35 % elektřiny na Tchaj-wanu, zatímco čtyři bloky v elektrárně Hsinta s kombinovanou kapacitou zhruba 2 gigawatty byly v letech 2023 až 2025 uvedeny do nouzového pohotovostního režimu. Tyto bloky nyní dokáží vyrobit přibližně 1 terawatthodinu měsíčně, aby částečně kompenzovaly nedostatek plynu.

Uhlí však zdaleka není dokonalým řešením. Dovoz uhlí na Tchaj-wan klesl v dubnu na 4,5 milionu tun, což je nejnižší úroveň za pět let, zatímco ceny australského uhlí meziročně vzrostly o 25 % na 130 dolarů za tunu. Tchaj-wan také soupeří s Čínou a Japonskem o alternativní dodávky uhlí uprostřed širší globální plynové krize.

Jaderná energie, která měla poskytnout strategické dlouhodobé řešení, nebude včas připravena. Tchajwanská státní energetická společnost navrhla restart jaderných elektráren Kuosheng a Maanshan, které byly odstaveny po vypršení platnosti jejich provozních licencí v letech 2023 a 2025. Pokud by byly tyto čtyři reaktory plně restartovány, mohly by ročně přidat přibližně 30 terawatthodin, ale úplný restart před rokem 2028 se jeví jako nereálný.

V důsledku toho se Tchaj-wan nyní nachází v křehké situaci a je odkázán na směsici nouzových dodávek LNG z USA, omezené australské kontrakty, rezervní uhelné elektrárny a odloženou jadernou variantu.

Úřady trvají na tom, že dodávky jsou do září zajištěny prostřednictvím spotových nákupů a australských kontraktů, ale zprávy v médiích uváděly, že oficiální zásoby plynu na začátku května odpovídaly pouze 11 dnům spotřeby, což zdůrazňuje, jak úzká se stala bezpečnostní rezerva.

Nebezpečí sahá daleko za hranice rostoucích cen energií. Tchajwanská ekonomika silně závisí na výrobě polovodičů a solárních panelů – dvou odvětvích, která jsou klíčová pro globální ekonomiku a přechod na čistou energii. Pokud se krize zhorší, průmysloví uživatelé pravděpodobně nejprve čelí omezování dodávek energie, protože vlády obvykle upřednostňují domácnosti a rezidenční spotřebitele, což by mohlo vyvolat další globální šok v dodávkách polovodičů.

Energetická transformace Tchaj-wanu v posledních letech byla postavena na zemním plynu jako čistší a udržitelnější alternativě k uhlí. Hormuzská krize však nyní odhaluje rozsah rizik, která jsou v této strategii obsažena.

Kanadský dolar ve čtvrtek klesl vůči americkému dolaru sedmý den v řadě, což je jeho nejdelší denní série ztrát od ledna, jelikož se rozdíl mezi výnosy kanadských a amerických dluhopisů nadále zvětšoval.

Kanadský dolar oslabil o 0,1 % na 1,3720 kanadského dolaru za americký dolar, tj. 72,89 amerických centů, poté, co se během obchodního dne dosáhl nejnižší úrovně od 16. dubna na 1,3737 kanadského dolaru.

Kevin Ford, stratég pro devizové a makroekonomické trendy ve společnosti Convera, uvedl, že růst páru USD/CAD na čtyřtýdenní maximum byl způsoben především „relativní divergencí momentumů“ mezi oběma ekonomikami.

Dodal, že teplejší než očekávaná data o inflaci v USA posílila sázky trhu, že úrokové sazby v USA zůstanou déle zvýšené, zatímco Kanadě tento týden chyběly silné ekonomické údaje, které by dokázaly vykompenzovat dopad slabých údajů o zaměstnanosti z minulého pátku.

Index amerického dolaru nadále posiloval vůči koši hlavních měn poté, co ekonomická data podpořila očekávání, že Federální rezervní systém letos nesníží úrokové sazby.

Rozdíl mezi výnosy dvouletých státních dluhopisů USA a Kanady se rozšířil na přibližně 105 bazických bodů ve prospěch amerických státních dluhopisů, což je největší rozdíl od 22. ledna, což zvýšilo atraktivitu amerického dolaru jako měny s vyšším výnosem.

Data zveřejněná v pátek ukázala, že kanadská ekonomika v dubnu ztratila 17 700 pracovních míst, zatímco míra nezaměstnanosti vzrostla na šestiměsíční maximum 6,9 %, což signalizuje pokračující slabost na trhu práce uprostřed přetrvávající obchodní nejistoty.

Tato nejistota zatížila i kanadský trh s bydlením, jelikož prodej domů v dubnu vzrostl ve srovnání s březnem jen mírně o 0,7 % po slabém začátku měsíce, zatímco ceny mírně klesly, jak vyplývá z údajů zveřejněných ve čtvrtek Kanadskou realitní asociací.

Ceny ropy – jednoho z klíčových kanadských exportních artiklů – mezitím kanadskému dolaru poskytly určitou podporu a vzrostly o přibližně 0,6 % na 101,65 USD za barel.

Výnosy kanadských státních dluhopisů klesly napříč křivkou, přičemž desetiletý výnos klesl o 4 bazické body na 3,532 % a obchodoval se poblíž středu svého rozpětí od začátku měsíce.

Indexy S&P 500 a Nasdaq ve čtvrtek dosáhly nových rekordních maxim, podpořeny růstem akcií společnosti Nvidia, zatímco investoři sledovali ekonomická data a vývoj z vysoce hodnoceného summitu mezi Spojenými státy a Čínou.

Akcie společnosti Nvidia vzrostly přibližně o 3 %, čímž se tržní hodnota společnosti zvýšila na zhruba 5,6 bilionu dolarů poté, co agentura Reuters s odvoláním na své zdroje informovala, že Spojené státy povolily přibližně 10 čínským společnostem nákup čipu H200 s umělou inteligencí, druhého nejvýkonnějšího procesoru společnosti.

Akcie společnosti Cisco zároveň prudce vzrostly o 14,7 % na rekordní maximum poté, co společnost vyrábějící síťová zařízení oznámila plány na zrušení téměř 4 000 pracovních míst v rámci restrukturalizačního plánu a zároveň zvýšila svou roční prognózu tržeb kvůli silnější poptávce ze strany společností zabývajících se hyperscale výpočetní technikou.

Nejnovější zisky akcií technologických společností, zejména společností zabývajících se polovodiči, posunuly americké akcie na nové rekordní úrovně, a to i přes přetrvávající obavy ohledně války na Blízkém východě a rostoucí inflace způsobené vyššími cenami ropy.

Data ukázala, že maloobchodní tržby v USA v dubnu vzrostly o 0,5 %, což je v souladu s očekáváním, ačkoli část nárůstu byla pravděpodobně způsobena vyššími cenami, jelikož válka s Íránem zvýšila ceny energií a základního zboží.

David Russell, vedoucí globální tržní strategie ve společnosti TradeStation, uvedl, že americký spotřebitel není v recesi, ale také již netají ekonomický růst. Poznamenal, že zvýšená inflace, cla a demografické změny oslabily maloobchodní výdaje jako motor růstu.

Dodal, že aktuální data z maloobchodního trhu nedávají Federálnímu rezervnímu systému žádný důvod ke snižování úrokových sazeb, čímž se zachovává tendenci k vyšším sazbám, a zároveň poznamenal, že spotřebitelé jsou dostatečně odolní, aby vyloučili krátkodobé uvolňování.

Další data rovněž ukázala mírný nárůst týdenních žádostí o podporu v nezaměstnanosti, což naznačuje, že trh práce zůstává relativně stabilní.

Do 9:54 východního času si index Dow Jones Industrial Average připsal přibližně 270 bodů, tj. 0,54 %, na 49 963 bodů. Index S&P 500 vzrostl o 0,38 % na 7 472 bodů, zatímco index Nasdaq posílil o 0,35 % na 26 495 bodů.

Devět z jedenácti hlavních sektorů v rámci indexu S&P 500 se obchodovalo s růstem, v čele s technologickým sektorem, který získal přibližně 1 %.

Na geopolitické frontě čínský prezident Si Ťin-pching na začátku dvoudenního summitu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi řekl, že obchodní jednání pokračují, ale varoval, že napětí ohledně Tchaj-wanu by mohlo vztahy posunout nebezpečnou cestou a potenciálně vést ke konfliktu.

Trumpova návštěva přichází také uprostřed probíhající války s Íránem, přičemž úředník Bílého domu uvedl, že se lídři dvou největších světových ekonomik shodli na důležitosti udržení otevřeného Hormuzského průlivu a zabránění Íránu v získání jaderných zbraní.

Indexy S&P 500 a Nasdaq již ve středu dosáhly nových rekordních maxim, čímž pokračovaly v nedávném růstu.

Silnější než očekávané údaje o inflaci z tohoto týdne, a to jak u spotřebitelských, tak i výrobních cen, také posílily očekávání, že Federální rezervní systém ponechá měnovou politiku déle přísnější.

Obchodníci nyní podle nástroje FedWatch společnosti CME Group počítají s více než 28% pravděpodobností zvýšení sazeb o čtvrt procentního bodu do konce roku, což je nárůst z 20,7 % před týdnem.