Od začátku války „Epic Fury“ vedené Spojenými státy proti Íránu se hovoří o tom, že jasné ukončení konfliktu není na stole, aby americký prezident Donald Trump mohl dosáhnout svých deklarovaných cílů na začátku konfrontace. Tyto cíle spočívaly ve změně režimu v Teheránu, konečném odstranění íránské jaderné hrozby, zničení jeho balistických raketových kapacit a ukončení podpory ozbrojených spojenců v regionu.

Mnozí se také domnívali, že Washington pozoruhodně nedokázal předvídat íránský krok k uzavření životně důležité tepny globálního obchodu s ropou – Hormuzského průlivu – přestože Teherán tuto možnost naznačoval již léta. Podle tohoto názoru to postavilo Spojené státy do obranné pozice a donutilo je zavést blokádu íránských přístavů, což fakticky znamenalo námořní obléhání celého regionu Perského zálivu a s sebou neslo řadu vojenských a ekonomických rizik.

Avšak na rozdíl od tohoto vnímání mohl posun od přímé vojenské války k tomu, co lze popsat jako „válku pod ekonomickým tlakem“ – prostřednictvím sankcí a blokád – dostat Washington do geopolitické pozice, o kterou usiloval od začátku, ať už na základě předchozího záměru, nebo v důsledku nepředvídaného vývoje událostí.

V Trumpově vizi nového světového řádu, který má být rozdělen do tří hlavních sfér vlivu, zůstávají Spojené státy dominantní mocností, jak vyplývá ze Strategie národní bezpečnosti z roku 2025. Washington sice soustředí svůj přímý vliv na západní polokouli, ale zachovává si schopnost znovu vyvažovat ostatní regiony, aby chránil své zájmy.

V tomto rámci se předpokládá, že jeden z těchto kruhů bude vytvořen buď pod vedením tradičních evropských mocností – jako je Británie, Francie a Německo – nebo pod vedením Ruska, pokud se stane dominantní mocností na kontinentu. V obou případech si Spojené státy zachovají vedoucí roli prostřednictvím stávajících aliancí nebo nových ujednání.

Největší výzva však spočívá ve třetím kruhu: Číně. Americké obavy se stupňují od roku 2022, kdy byla ruská válka na Ukrajině vnímána jako model, který by se Peking mohl pokusit replikovat na Tchaj-wanu, zejména s ohledem na prohlášení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga o vojenské připravenosti do roku 2027.

Spojené státy čelí větším obtížím s omezováním Číny ve srovnání s Evropou nebo Ruskem, protože na ni nemají stejný politický a ekonomický vliv a Peking se již léta snaží překonat Washington jako největší světovou ekonomickou mocnost.

Čína však trpí zásadní strukturální slabinou: silnou závislostí na dovozu energie. Blízký východ se zde stává primárním zdrojem ropy a plynu, což vede Peking k rozšíření svého vlivu v regionu prostřednictvím dříve zahájené iniciativy Pás a stezka, která je založena na uzavírání dlouhodobých dohod s regionálními zeměmi výměnou za masivní investice.

Čína konkrétně posílila svůj vliv v Íránu i Iráku, kde ovládá velkou část jejich energetických sektorů. Regionální vliv Teheránu – sahající přes takzvaný „šíitský půlměsíc“ – navíc dal Pekingu další výhodu v rozšiřování jeho vlivu.

Strategický význam zde spočívá ve skutečnosti, že kontrola nad životně důležitými energetickými koridory, jako je Hormuzský průliv a Báb el-Mandebský průliv, poskytuje obrovskou geopolitickou páku. Z tohoto hlediska se Washington domnívá, že Íránu – a Číně, která za ním stojí – nelze dovolit kontrolovat tyto životně důležité tepny.

Širším americkým cílem proto může být zajistit, aby kontrola nad těmito koridory zůstala mimo čínský vliv, ať už prostřednictvím přímé vojenské přítomnosti nebo budoucích politických dohod s Íránem.

Tato strategie se neomezuje pouze na Blízký východ; další americké kroky naznačují širší vzorec zahrnující zajištění strategických průchodů po celém světě, jako je například průliv GIUK (Grónsko-Island-Spojené království), Panamský průplav a posílení vlivu v Malackém průlivu a Jihočínském moři prostřednictvím obranných partnerství.

V této souvislosti se analytici domnívají, že primárním cílem již není snižování cen ropy, ale spíše zajištění geopolitické kontroly nad životně důležitými vodními cestami, i kdyby to vedlo k tomu, že ceny energií zůstanou po dlouhou dobu vysoké.

Někteří experti docházejí k závěru, že významného snížení cen ropy by mohlo být dosaženo pouze v případě radikální změny v Íránu, která by Spojeným státům poskytla přímou či nepřímou kontrolu nad Hormuzským průlivem – což je scénář, který je v současnosti stále nepravděpodobný.

Hlavní indexy na Wall Street v pondělí otevřely mírně níže, jelikož přetrvává nejistota ohledně mírových rozhovorů mezi Spojenými státy a Íránem. Investoři se také připravují na silnou vlnu firemních výsledků a nadcházející zasedání Federálního rezervního systému o měnové politice koncem tohoto týdne.

Index Dow Jones Industrial Average při otevření klesl o 118,5 bodu, tj. o 0,24 %, na 49 112,2 bodu, zatímco index S&P 500 klesl o 12,4 bodu, tj. o 0,17 %, na 7 152,72 bodu. Index Nasdaq Composite rovněž klesl o 0,15 %, tj. o 37 bodů, na 24 799,637 bodu.

Tento výkon přichází v době, kdy investoři vyvažují dopad geopolitického napětí na Blízkém východě s očekáváním silné sezóny výsledků hospodaření, přičemž se zaměřují zejména na signály měnové politiky od amerického Federálního rezervního systému.

Na korporátní scéně investoři očekávají výsledky hospodaření pěti společností ze „sedmičky statečných“, což dodává na významu týdnu, kdy trh počítal s robustním růstem.

Pozornost se navíc upírá na středeční rozhodnutí Federálního rezervního systému o úrokových sazbách, které by mohlo znamenat poslední schůzi předsedy Jeromea Powella předtím, než se funkce v květnu ujme Kevin Warsh.

Server CoinDesk 27. dubna informoval, že Bitcoin vystoupal na seanční maximum 79 480 dolarů, než klesl na přibližně 77 800 dolarů, což představuje pokles o téměř 2 %.

Tento pokles se shodoval s růstem cen ropy, kdy ropa Brent vystoupala na 107 dolarů za barel uprostřed obav o dodávky, které vyvolalo obnovené napětí mezi Spojenými státy a Íránem.

Bitcoin čelil značnému prodejnímu tlaku během svého pokusu o překonání hranice 80 000 dolarů, přičemž volatilita se zvyšovala s otevřením amerických trhů a zahájením obchodování s bitcoinovými futures na burze CME Group.

Altcoiny zaznamenaly strmější ztráty, přičemž token Lido DAO (LDO) klesl o přibližně 17 % a stal se jedním z nejhůře výkonných aktiv seance. Klíčové sektorové indexy také klesly o 1 % až 2 %.

Na derivátových trzích došlo k likvidacím v celkové hodnotě téměř 300 milionů dolarů, z nichž významná část pocházela z krátkých pozic, což naznačuje, že po krátkém vzestupném trendu následoval rychlý medvědí obrat.

Naproti tomu otevřený zájem o futures kontrakty na XRP vzrostl za posledních 24 hodin přibližně o 2,5 %, což je největší nárůst mezi hlavními kryptoměnami. Úroky financování však zůstaly záporné, což odráží převládající opatrnost na trhu s deriváty.

Pokud jde o ukazatele volatility, data ukázala pokles 30denní implikované volatility u Bitcoinu i Etherea, zatímco index VIX, který měří tradiční volatilitu trhu, zůstal na nízkých úrovních.

Zpráva uvádí, že poptávka po zajištění proti poklesu nadále dominuje trhu s opcemi, a to i přes to, že někteří investoři přijímají strategie, jak využít rostoucí volatility. Index CoinMarketCap Altcoin Season Index se mezitím udržel na hodnotě 39 bodů a zůstal tak v neutrálním teritoriu.

Ceny ropy v pondělí prudce vzrostly přibližně o 3 %, protože pozastavená mírová jednání mezi Spojenými státy a Íránem v kombinaci s dvojitou blokádou Hormuzského průlivu zesílila obavy o globální dodávky.

Cena ropy Brent vzrostla o 3,00 dolaru, tj. o 2,9 %, a ustálila se na 108,36 dolaru za barel, což je nejvyšší úroveň za poslední tři týdny. Americká ropa West Texas Intermediate (WTI) vzrostla o 2,45 dolaru, tj. o 2,6 %, a dosáhla 96,85 dolaru. Tyto zisky následují po historickém týdnu, kdy Brent vzrostl o 17 % a WTI o 13 %, což představuje největší týdenní nárůst od začátku konfliktu.

Optimismus trhu ohledně příměří o víkendu vyprchal. Prezident Donald Trump sice signalizoval otevřenost výzvě k jednáním, ale zároveň tvrdil, že Íránu nikdy nebude dovoleno vlastnit jaderné zbraně. Íránský ministr zahraničí Abbás Aragččí mezitím před cestou do Moskvy podnikl naléhavou diplomatickou cestu po Ománu a Pákistánu. Navzdory tomuto úsilí si oba národy nadále zásadně neshodnou v otázce jaderných programů a svobody plavby v úžině.

Dvojí blokáda – íránské omezení průlivu a americká protiblokáda íránských přístavů – paralyzovala jednu z nejdůležitějších energetických tepen světa. Analytici společnosti PVM Oil Associates odhadují, že v současné době je mimo provoz 10 až 13 milionů barelů ropy denně.

- Provoz lodí: Data ze společnosti Kpler naznačují, že lodní doprava přes úžinu je prakticky zastavena; v neděli byl do zálivu zaznamenán pouze jeden tanker s ropnými produkty.

- Pokles zásob: Globální zásoby ropy se kvůli probíhajícím narušením dodávek rekordně rychle snižují.

Vzhledem k závažnosti krize Goldman Sachs výrazně zvýšil své projekce cen ropy na čtvrté čtvrtletí:

- Brent: Cena ropy zvýšena na 90 dolarů za barel.

- WTI: Zvýšena na 83 dolarů za barel.

Banka varovala, že globální trh směřuje k masivnímu deficitu. Analytici poznamenali, že bezprecedentní rozsah tohoto šoku a mimořádně vysoké ceny rafinovaných produktů představují ekonomická rizika, která dalece přesahují cenu ropy.