Soutěž velmocí jednadvacátého století se již neprobíhá na bojištích ani na trzích s ropou; nyní se odehrává v mikroskopických obvodech polovodičů. Tyto součástky, kdysi považovány za neviditelnou páteř spotřební elektroniky, se staly přední linií dnešního globálního geopolitického rozdělení. To, co začalo jako obchodní spor vyvolaný cly, se vyvinulo v něco mnohem vážnějšího: totální technologickou válku zaměřenou na součástku nepatrnou co do velikosti, ale nesmírnou co do strategické hodnoty – polovodičový čip. Jak se říká: „Kdo ovládá čipy, ovládá svět.“ Kontrola zde znamená držet klíče k budoucnosti umělé inteligence, kvantových výpočtů, globálních dodavatelských řetězců a pokročilých zbraní. Od televizních dálkových ovladačů po satelity, křemíkové čipy jsou všude.

Problém je v tom, že Washington vnímá technologický vzestup Číny jako existenční hrozbu pro postavení Ameriky, zatímco Peking vnímá americká cla jako pokus zastavit její vzestup dříve, než začne. Každý zákaz vývozu, každý dotační program a každé omezení trhu nyní vysílá šokové vlny po celém světě a vtahuje spojence i soupeře do závodu o polovodiče. Nejde jen o obchodní spory, ale o složitý boj, který určí, kdo povede další globální řád: Spojené státy s jejich technologickou dominancí, nebo Čína s její ambicí po soběstačnosti. V sázce je více než kdy jindy – nic menšího než samotné ovládnutí globální moci.

Tato rivalita začala cly v roce 2018, poté, co Washington obvinil Peking z krádeže duševního vlastnictví a nekalých obchodních praktik. Tato obvinění spustila obchodní válku, která otřásla globálními trhy a nakonec se proměnila ve strategičtější konflikt: válku o polovodiče. Čínský pohled na věc je formován tím, co nazývá „stoletím ponížení“, kdy vnímá zahraniční tlak jako další pokus o technologické udržení se pozadu – a z výroby čipů tak činí politický i strategický cíl.

Tchaj-wan přidává další vrstvu napětí. Ostrov vyrábí většinu světových pokročilých polovodičů a je domovem společnosti TSMC, což z něj činí strategickou výhodu i potenciální ohnisko konfliktu. Spojené státy tvrdí, že podporují Tchaj-wan v zachování jeho technologické převahy, zatímco cíle Číny jdou mnohem dále: znovusjednocení a prolomení amerického sevření. „Křemíková válka“ je proto spojena s některými z nejnebezpečnějších geopolitických ohnisek konfliktu na světě. Čipy už nejsou jen součástkami – jsou nástroji moci. USA a Čína už spolu jen nekonkurují; jsou uvězněny ve válce bez bomb a raket, vedené prostřednictvím dodavatelských řetězců a mikroobvodů.

Průmysl čipů je jedinečný tím, že žádná země nemůže kontrolovat celý proces jednotlivě. Spojené státy jsou lídry v designu a softwaru; Tchaj-wan a Jižní Korea dominují v pokročilé výrobě; Nizozemsko dodává základní litografické vybavení; Japonsko poskytuje specializované materiály. Čína zůstává v nejpokročilejších segmentech pozadu. Jakékoli narušení v Americe nebo na Tchaj-wanu může ochromit celá průmyslová odvětví a učinit z polovodičů jedno z nejvýznamnějších geopolitických uzlin na světě. A důsledky sahají daleko za hranice ekonomiky: čipy pohánějí drony, hypersonické střely a moderní válečné nástroje. Strategický cíl Ameriky je jasný – odříznout Čínu od nejpokročilejších technologií, aby si USA zachovaly svou dominanci.

Realita je drsná: příští globální válka se nemusí vést tanky ani jadernými zbraněmi, ale polovodiči. Kdokoli vyhraje válku o čipy, bude ovládat nejen technologie, ale i pravidla nového globálního řádu. Křemík je nyní vnímán jako nová ropa, nová ocel, ba dokonce i nový střelný prach jednadvacátého století.

Spojené státy vnímají válku čipů jako bránu k moci v tomto století, a proto se polovodiče přesunuly z oblasti obchodu do oblasti strategie. Už se s nimi nezachází jako se spotřebním zbožím, ale jako se zbraněmi vlivu. Washington si chce zachovat status jediné světové supervelmoci a v digitálním věku jsou polovodiče jeho nejostřejší zbraní. Jeho strategie má dvě roviny: udusit technologický pokrok Číny a vybudovat pevnost spojenců, kteří budou bránit americké vedení. To zahrnuje zákaz firem jako Huawei a SMIC, zařazení čínských technologických společností na černou listinu a omezení pokročilých litografických zařízení EUV a DUV.

Zákon CHIPS and Science Act z roku 2022 – dotace ve výši více než 50 miliard dolarů – zdůrazňuje, že křemík je nyní otázkou národní bezpečnosti, nikoli ekonomiky. A co je důležitější, Amerika dokázala do této křemíkové aliance zapojit své spojence – Japonsko, Nizozemsko, Jižní Koreu a Tchaj-wan – a využít je k prosazování svých politik. Rozhodnutí společnosti TSMC postavit továrny v Arizoně není jen ekonomickým tahem: je to geopolitický krok k upevnění vlivu USA ve výrobě pokročilých čipů.

Realisté tvrdí, že tato aliance není spoluprací, ale sjednocením pro přežití. USA vytyčují nové hranice studené války, aby rozhodly, kdo povede a kdo bude následovat. Proměna polovodičů ve zbraň jde daleko za rámec konkurence na volném trhu; jde o ochranu dominance v systému, kde je technologie nejostřejší čepelí. Amerika chce Číně zabránit v dosažení parity; Čína na druhou stranu vnímá každý zákaz nebo sankci ze strany USA jako další kapitolu v dlouhé historii ponížení. Pro Peking jsou polovodiče jádrem národního přežití. Součástí této mise je „Vyrobeno v Číně 2025“ a masivní státní dotace. Čína investuje miliardy do křemíku – výzkumu, návrhu a výroby – a najímá inženýry po celém světě, aby dosáhla jednoho cíle: zbavit se závislosti na Západě.

Čína však zůstává v pasti, kterou realisté nazývají „pastí technologické závislosti“. Dokáže navrhovat čipy, ale stále se spoléhá na nizozemskou litografii, tchajwanskou výrobu a americké softwarové nástroje. Čína šplhá na technologickou horu, zatímco USA neustále odstraňují schody. Pro Peking je prolomení amerického sevření technologií podstatou národního obrození. Pro Si Ťin-pchinga nejsou polovodiče jen ekonomickými motory – jsou nástroji suverenity. Ve světě, kde je technologie bojištěm, by prohra ve válce o čipy znamenala nové „století ponížení“, zatímco přijetí čínské parity by znamenalo, že se USA vzdají svého globálního vůdčího postavení. Ani jeden z těchto výsledků není přijatelný. Jedná se o existenční boj, nikoli o ekonomickou rivalitu.

Konflikt už není jen mezi USA a Čínou – přetváří celý světový řád. Vznikají dva technologické světy: jeden postavený na amerických čipech a západních dodavatelských řetězcích, druhý v souladu s rychle rostoucím ekosystémem Číny. Spojenci jsou chyceni mezi nimi. Tchaj-wan, který vyrábí 90 % nejmodernějších čipů na světě, má nyní obrovský strategický význam a potenciální spouštěč konfliktu. Jižní Korea stojí na křižovatce mezi svou bezpečnostní aliancí s Washingtonem a svým největším exportním trhem v Číně. Nizozemsko se stalo nástrojem strategie USA poté, co bylo pod tlakem, aby zabránilo společnosti ASML prodávat pokročilé litografické zařízení Číně. EU, která se zdráhá vybrat si stranu, investuje miliardy do budování vlastního sektoru čipů – není ochotna zaostávat ve světě, kde je technologie novou jadernou zbraní.

Globální ekonomika však zaplatí vysokou cenu. Rozdělení dodavatelských řetězců znamená vyšší náklady, nadbytečné továrny a pomalejší inovace. Rozvojové země budou nuceny zařadit se do jednoho nebo druhého tábora – toto uspořádání jim vnucuje válka, kterou nezačaly. Globální ekonomika zůstane nestabilní po celá léta.

Realisté řeknou, že tento vývoj je v soupeření velmocí přirozený, ale v sázce je mnohem více. Pokud bylo dvacáté století érou „ropných válek“, pak jednadvacáté bude érou „křemíkových válek“. Rozdíl je v tom, že ropa se nacházela na mnoha místech – ale čipy závisí na hrstce úzkých míst, což činí globální ekonomiku křehkou a extrémně zranitelnou vůči konfliktům. Válka o polovodiče není jen ekonomická; je to geopolitická časovaná bomba.

Závěr:

Rivalita v oblasti polovodičů není tradiční konfrontací mezi armádami, ale mnohem složitější bitvou propojenou s životními liniemi globální ekonomiky. Každé americké omezení zvyšuje odhodlání Číny; každý čínský tlak na soběstačnost zvyšuje strach Washingtonu ze ztráty dominance – vytváří tak cyklus nekonečné eskalace. Tuto konkurenci nelze vyřešit diplomatickou cestou ani kompromisy, jako v minulých obchodních sporech, protože technologie se stala esencí moci. Washington i Peking však ve snaze o dominanci mohou nakonec oslabit samotný globální systém, na kterém se jejich ekonomiky spoléhají.

Historie si bude „křemíkovou studenou válku“ jednadvacátého století pamatovat nikoli jako éru inovací, ale jako sílu, která rozložila světový řád.

Ceny palladia v úterý klesly navzdory slabšímu dolaru a rostoucím očekáváním, že Federální rezervní systém na zasedání příští měsíc sníží úrokové sazby.

Banka UBS zvýšila své prognózy ceny palladia o 50 dolarů za unci ve všech časových horizontech s odvoláním na očekávání, že trh zůstane v mírném deficitu nabídky až do příštího roku.

Banka poznamenala, že sentiment na trhu s opcemi vůči palladiu zůstává mírně pozitivní, ačkoli se ve srovnání se začátkem roku posunul blíže k neutrálnímu stavu.

Implikovaná volatilita mezi call a put opcemi s dobou splatnosti jeden až šest měsíců se v současné době pohybuje mezi 1,8 % a 2,4 %, což je pokles z vrcholů 3,4 % až 9,1 % na začátku roku.

UBS dodala, že dřívější nárůst optimismu – od začátku listopadu 2024 do konce ledna 2025 – byl způsoben převážně obavami z možných nových sankcí namířených proti ruskému vývozu palladia.

Rusko se na celosvětové těžbě kovů podílí zhruba 40 %, ale s pokračujícím přílivem ruských kovů na mezinárodní trhy se obavy z narušení dodávek zmírnily.

Krátkodobá volatilita cen bude silně záviset na výsledku vyšetřování amerického ministerstva obchodu podle paragrafu 232 týkajícího se kritických minerálů, a také na antidumpingové petici podané těžařskou společností Sibanye a odborovým svazem United Steelworkers. Účastníci trhu čekají na rozhodnutí administrativy o tom, zda zavede cla na dovoz palladia.

Navzdory zvýšení cílové ceny UBS uvedla, že u jiných drahých kovů vidí silnější potenciál růstu než u palladia, a to i přesto, že se očekává, že trh s palladiem zůstane do roku 2026 v mírném deficitu.

Index amerického dolaru mezitím klesl do 15:42 GMT o 0,4 % na 99,7 bodu poté, co se obchodoval v rozmezí 100,2 až 99,7.

V obchodování s futures kontrakty kleslo palladium s dodáním v prosinci o 0,8 % na 1 393,5 dolarů za unci v 15:43 GMT.

Bitcoin v úterý vzrostl a navázal tak na oživení po nedávných ztrátách, jelikož se posílila očekávání možného snížení sazeb Fedu v prosinci, což pomohlo zvýšit rizikově citlivá aktiva.

Přesto se zdálo, že růst ztrácí na síle a investoři zůstávají vůči trhu s kryptoměnami velmi opatrní po prudkých poklesech, které byly zaznamenány v říjnu a začátkem listopadu.

Altcoiny v úterý zaznamenaly silnější zisky, ale zároveň se zotavují z prudkých ztrát za poslední měsíc.

Bitcoin do 0:43 ET (05:43 GMT) vzrostl o 0,8 % na 88 187,9 dolarů.

Bitcoin těží z obnovených prosincových sázek

Oživení od sedmiměsíčního minima bylo způsobeno především oživením očekávání, že by Federální rezervní systém mohl v prosinci snížit sazby. Nejméně dva představitelé Fedu signalizovali podporu takovému kroku, což pomohlo změnit tržní tvorbu cen.

Podle nástroje FedWatch agentury CME nyní futures trhy připisují 77,2% pravděpodobnost snížení sazby o 25 bazických bodů na zasedání 9. a 10. prosince, což je nárůst z pouhých 41,8 % o týden dříve.

Tato změna nastartovala široký růst rizikových aktiv a k oživení se připojily i kryptoměny, ačkoli jejich zisky zaostávaly za prudkým oživením akcií – zejména technologických akcií. Ačkoli se kryptoměny často obchodují společně s technologiemi, od začátku října se od této korelace začínají oddělovat.

Ceny kryptoměn se od minulého měsíce nacházejí v delším klesajícím trendu, a to v důsledku několika faktorů. Maloobchodníci zůstali po říjnovém bleskovém propadu opatrní, zatímco institucionální příliv se znatelně snížil, přičemž bitcoinové ETF kótované na americké burze zaznamenaly pět týdnů po sobě jdoucí odliv.

Trhy nyní očekávají sérii nadcházejících ekonomických zpráv z USA, které by mohly poskytnout vodítka před prosincovým zasedáním Fedu. Inflace cen výrobců a zářijové maloobchodní tržby by měly být zveřejněny později v úterý, zatímco preferovaný ukazatel inflace Fedu, jádrový index PCE, dorazí ve čtvrtek.

Ceny kryptoměn dnes: Altcoiny vedou oživení

Širší kryptoaktiva si v úterý vedla o něco lépe než Bitcoin, přičemž se selektivně hledaly výhodné nabídky mezi méně známými jmény.

Ether vzrostl o 3,2 % na 2 928,08 dolarů, zatímco Ripple (XRP) vyskočil o 8,7 % na 2,2523 dolarů.

Ceny ropy v úterý klesly, protože obavy z nadbytku ropy převážily nad obavami z pokračujících sankcí na ruské dodávky, zatímco mírová jednání zaměřená na ukončení války na Ukrajině nevykázala žádný pokrok.

Cena ropy Brent klesla do 11:46 GMT o 33 centů, neboli 0,5 %, na 63,04 dolaru za barel. Americká ropa West Texas Intermediate klesla o 32 centů, neboli 0,5 %, na 58,52 dolaru.

Oba benchmarky v pondělí posílily o 1,3 % poté, co rostoucí pochybnosti o dosažení mírové dohody mezi Ruskem a Ukrajinou posílily očekávání, že omezené toky sankcionované ruské ropy a pohonných hmot budou přetrvávat.

Navzdory obavám trhu ohledně ruských dodávek poukazují širší projekce nabídky a poptávky pro rok 2026 na nadměrně nabízený trh, přičemž několik prognóz naznačuje, že růst nabídky v příštím roce převýší poptávku.

Priyanka Sachdeva, hlavní analytička trhu ve společnosti Phillip Nova, v úterní poznámce uvedla: „V blízké budoucnosti spočívá hlavní riziko v nadměrné nabídce a současné cenové hladiny se zdají být náchylné k tlaku.“

Uprostřed nových sankcí namířených proti ruské státní společnosti Rosněfť a soukromému producentovi Lukoil, spolu s pravidly zakazujícími vstup rafinovaných produktů vyrobených z ruské ropy do Evropy, některé indické rafinerie – včetně soukromé rafinerie Reliance – omezily nákup ruské ropy.

Vzhledem k omezeným alternativním odběratelům se Rusko snaží rozšířit dodávky do Číny. Místopředseda vlády Alexandr Novak v úterý uvedl, že Moskva a Peking jednají o způsobech, jak zvýšit vývoz ruské ropy do Číny.

Giovanni Staunovo, analytik společnosti UBS, poznamenal: „Účastníci trhu stále posuzují, zda nejnovější evropské a americké sankce významně ovlivní ruský vývoz ropy.“

Analytici se i přesto zaměřují především na riziko širší nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Deutsche Bank podle pondělní zprávy předpovídala v roce 2026 přebytek nejméně dvou milionů barelů denně, přičemž před rokem 2027 neexistuje jasná cesta zpět k deficitu.

„Trajektorie do roku 2026 zůstává vychýlená směrem dolů,“ řekl analytik Michael Shoh.

Očekávání slabšího trhu v příštím roce i nadále převažují nad podpůrným efektem pozastavených mírových jednání, která dříve pomohla stabilizovat ceny. Mírová dohoda by mohla v konečném důsledku zrušit sankce vůči Moskvě, což by potenciálně mohlo uvolnit na trh velké objemy dříve omezených dodávek.

Ropa však nadále nachází určitou podporu v rostoucích očekáváních, že Federální rezervní systém sníží úrokové sazby na svém zasedání o měnových poplatcích 9. a 10. prosince poté, co několik představitelů Fedu signalizovalo otevřenost k uvolňování.

Snížení sazeb by mohlo stimulovat ekonomickou aktivitu a posílit poptávku po ropě.

„Obavy z nadměrné nabídky táhnou trh jedním směrem, zatímco naděje na silnější poptávku poháněnou uvolněním měnové politiky jej táhnou opačným,“ řekl Sachdeva.